Jdi na obsah Jdi na menu
 


S kopretinou

v knoflíkové dírce

bojuji proti stresu

navzdory ubrečeným

mrakům...

navzdory pracovnímu

maratónu...

navzdory všem nechápavým

pohledům...

Spánek

se nás snažil opít

plnýmy doušky...

mateřídoušky...

a My se nechali...

střepiny očí

se sypou

do nočníku příštího dne...

Copánky trávy

a oči kopretin

Tě prosí...

odpusť svým přátelům

neohrabané pokusy

o úpravu Tvých mimických svalů

potřebu

něčemu se upřímně zasmát

máte společnou

tu křeč žvýkacího svalu

platili bychom zlatem...

Copánky trávy

a oči  kopretin

pohltil sen

tlumeně vydechují

do rytmu...

snažíš se

ukáznit svou mysl

a vzorně srovnat hodiny

minutu po minutě...

ale vrásky

jak Hydra toku času

ohlodávají Tvé zrcadlo

Oči uvězněné ve smyčce

chycena in flagranti

bez rukou

bez hlavy

bez kopretiny v knoflíkové dírce...

Zbytečné starosti...

Nelituj...!