S kopretinou
v knoflíkové dírce
bojuji proti stresu
navzdory ubrečeným
mrakům...
navzdory pracovnímu
maratónu...
navzdory všem nechápavým
pohledům...
Spánek
se nás snažil opít
plnýmy doušky...
mateřídoušky...
a My se nechali...
střepiny očí
se sypou
do nočníku příštího dne...
Copánky trávy
a oči kopretin
Tě prosí...
odpusť svým přátelům
neohrabané pokusy
o úpravu Tvých mimických svalů
potřebu
něčemu se upřímně zasmát
máte společnou
tu křeč žvýkacího svalu
platili bychom zlatem...
Copánky trávy
a oči kopretin
pohltil sen
tlumeně vydechují
do rytmu...
snažíš se
ukáznit svou mysl
a vzorně srovnat hodiny
minutu po minutě...
ale vrásky
jak Hydra toku času
ohlodávají Tvé zrcadlo
Oči uvězněné ve smyčce
chycena in flagranti
bez rukou
bez hlavy
bez kopretiny v knoflíkové dírce...
Zbytečné starosti...
Nelituj...!
